Druhá tvář Brna: Brněnští němečtí malíři první poloviny 20. století

Bruno Beran (1888-1979), Gustav Böhm (1885-1974), August Potuczek (1882-1936), Hans Friedrich Wacha (1885-1964) byli nejvýznamnějšími německými malíři narozenými v osmdesátých letech 19. století, kteří se narodili v Brně nebo v něm od dětství vyrůstali. Byli vrstevníky ikonických postav českého moderního malířství jako Antonín Procházka, Jaroslav Král nebo Emil Filla. Všichni čtyři vyrůstali v okolí Křenové ulice, oblasti, kde se v Brně nejvýrazněji prolínaly tři etnické proudy historického Brna, německý, slovanský a židovský. Morava byla bilingvní zemí, kde se zároveň mluvilo česky a německy a všichni se považovali za Moravany.

Beran, Böhm, Potuczek a Wacha představovali před první světovou válkou nejnadějnější mladé brněnské malíře. V té době už existoval proud česky mluvících umělců v moravském umění, ale němečtí Moravané stále představovali většinu. Studovali ve Vídni a snažili se umělecky prosadit ve městě, které představovalo jedno z největších kulturních center své doby, odkud se jim otevíraly dveře k evropské kariéře. První světová válka tento starý svět zrušila a Beran, Böhm, Potuczek a Wacha se v novém státě ve svém středním stali příslušníky brněnské německé menšiny. Přirozené vazby na Vídeň se jim uzavřely. Snažili se sice prosadit na mezinárodní scéně, především v Paříži, ale jejich možnosti byly v nové situaci omezené. Pro svůj německý původ i konzervativní výtvarný styl se ocitli na vedlejší koleji i v Československu, které preferovalo českou modernu. Druhá světová válka znamenala pro brněnské německé umělce ztrátu domova. Ti, kteří byli židovského původu (Beran, Böhm), museli utéct před válkou, ti, kteří byli árijského původu zase po válce (Wacha). Ve stáří se tak ocitli v cizině a to v menších městech, které jim nedávaly možnosti uměleckého rozvoje. Na nových místech ale podnítili rozvoj místní kulturní scény.

Do 5. 5. 2024