Olizování uměleckých děl jako nástroj kritického myšlení

Díla v galerii se bojíme dotknout. Chodíme okolo něj s úctou a dáváme pozor na to , abychom o ně náhodou nezavadili cípem kabátu. Všichni se v institucích chováme podle nepsaných pravidel a pokud už s dílem interagujeme, je to vždy v intencích díla. Že na nás umění nějak působí je věc jasná, ale že i divák může nějak působit na dílo, je neprobádané území. Horlivě o něm debatovat během hospodské debaty je sice běžné, ale vyjádřit své pocity přímo v galerii nějakým symbolickým činnem je věc neobvyklá. Co třeba dílo olíznout?

Jako v případě házení koblih, i zde můžeme návštěvníky galerií rozdělit do tří kategorií: na ty, které by ani nenapadlo se něčeho takového dopustit, na ty, kteří představami o takovém činu krátí dlouhou chvíli během obšírných proslovů na vernisážích a na ty, a těch je velmi málo, kteří tyto své představy přetaví v činy.

Během potutelné procházky po brněnských výstavách se budeme otázce olizování uměleckých děl věnovat. Budeme se společně ale i jako jednotlivci zamýšlet nad vystavenými díly a rozhodovat se zda olíznout či neolíznout.
Provázet Vás budou členky umělecké skupiny měkký í.

Setkáme se před vchodem do Fait Gallery, kde započne naše krasojízda.
Zakončení a společná reflexe proběhne v podniku Antikvariát v 18.00.
V průběhu procházky bude možné se oddělovat a se skupinou se spojit až na závěr.

Foto: Ela Brychcová